Prosinec 2007

Edvard Munch

27. prosince 2007 v 21:44 | Electric.Doll |  Kultůůůra
Jak to říct. Ty obrazy jsou úžasné. Nikdy jsem nebyla příliš umělecky založená,výstavy jsem míjela hodně velkým obloukem,ale stačila jedna hodina výtvarky,kdy jsem Muncha probírali.Viděla jsem Výkřik,bezesporu nejznámější z jeho obrazů,a nemohla jsem na něj zapomenout. Naštěstí jsem na internetu našla všechno potřebné o něm i další jeho obrazy. Nevím nad čím přesně žasnu,ale ty obrazy jsou něčím tak zvláštní,že člověka pořád nutí,aby se na ně díval. A přemýšlel. Třeba o ničem,ale prostě to zkusil.
Už nebudu radši dál,psát je tu nebezpečí unudění :)) Pro ilustraci přikládám další obrazy :))
Golgotha
Puberta
Scream (Výkřik,křik,řev)

Nepodstatné informace

27. prosince 2007 v 20:35 | Electric.Doll |  Tužkou do hlíny
Měli jste někdy pocit,že tak úplně nežijete svůj život ? Že člověk,který je vám naprosto podobný po fyzické i psychické stránce žije život,který měl být ten váš,dělá věci a rozhoduje se tak,jak jste se měli rozhodovat vy ?
  • Mám pocit,jako bych se vznášela nad svým tělem. Mám pocit,jako bych přihlížela,jak ta osoba dole,co se vydává za mě,říká věci,které bych nikdy neřekla. Že z toho jsou problémy,to už je druhořadé.
Mám pocit,že ztrácím kamarády. Nerozumím jim. Dělají něco jiného,říkají něco jiného,chovají se jinak. Změnili se. Ale proč ne já ? Proč jsem pořád stejná ? Proč jsem se nezměnila jako oni ? Přijdu si s nimi jak obtížný hmyz. Jako věc,co máte u sebe každý den,jen si její přítomnost neuvědomujete. Mlčím,nevím,co říct,jak začít. Cítím se,jako bych se potkala s partou úplně cizích lidí a chtělo se po mě,abych je bavila. Všechno,co se pokusím říct vyzní jako pitomost,nikdo se nezasměje,neodpoví. Necítím už ten povznášející pocit,tu rozjařenost odpolední,večerů a nocí strávených s nimi. Cítím jen tupou prázdnotu. Jsou to pro mě najednou snad úplně cizí lidé. Jenže já je nemůžu nechat jen tak odejít. Ví o mě příliš mnoho.
Vaše Electric.

Jen tak...(26.I2.007)

26. prosince 2007 v 12:47 | Electric.Doll |  Perem na zeď
Uff,jak se máte ? :)) Jsem tu zase v "celé své kráse" :D Nevím,jak vy,ale já si docela ty Vánoce užila,i když mě štve,že je zase po všem. Přípravy mi prostě přijdou neúměrné k vlastnímu prožitku,jestli chápete :)) Nicméně,foťák jsem dostala,tak jsem tedy spokojená a hned aktivně vyfotila stromky skoro celé rodinky :D Jen mám zas tu divnou náladu,jakože už se v podstatě nemám na co těšit :O Co budu dělat dneska je ve hvězdách...nejspíš jako obvykle nic,možná se vytratím z foťákem ven a někoho vezmu s sebou...Těžko říct,ale stejně mě prostě mrzí,že to všechno tak uteklo...
Uff,už ani nevím,co psát,možná bude lepší,když už vypadnu :D Tak se mějte :))

I.I2.007(starej článek)

24. prosince 2007 v 1:40 | Electric.Doll |  Perem na zeď
Toto je můj starý článek z estránek. Buhvíproč jsem se rozhodla ho uchovat.
I. I2.007
Nerada bych se rozepisovala o tom,že horší týden jsem dlouho nezažila,ale nejspíš není možno se tomuto vyhnout. Došla jsem k několika závěrům : že jsem dle známek opravdu nejblbější z mých nejbližších lidí...dobře,z lidí okolo,protože nejbližší je trošku vážnější pojem...že když si člověk myslí,že se jistá kapitola jeho života(bohužel) stala minulostí,stane se něco,co mu ty chvíle připomene a důkladně ukáže,že už se nikdy nenavrátí,protože to prostě nebude možné.
Nemohla jsem a nemůžu na tebe zapomenout. I když jsi mi nikdy nemohl nic říct a nestrávili jsme spolu tolik času,co jsme mohli,znamenal si pro mě opravdu hodně. Měla jsem tě,když jsem neměla nikoho jiného,komu bych se mohla svěřit. Věděla jsem,že nikdo jiný o tom vědět nebude,protože si prostě nemohl to říct. Spolu jsme mohli dokázat spoustu věcí,měl jsi talent a snad i chuť. Mrzí mě,že už nic nestihneme. Že už tě neuvidím,nepohladím,že ti nic již nepošeptám,nepochválím. Navždy si budu pamatovat to,co jsme my dva spolu prožili. RIP
Dalším závěrem je enormní vzrůst mé společenské nepřizpůsobivosti. Mohla jsem trávit sobotu na dvou různých "kalbách"...normální člověk by si vybral a šel se bavit,snad právě proto,že uplynulý týden k tomu nevybízel. Pak tedy opravdu nejsem normální. Odmítla jsem,zůstala jsem doma,lituji toho. Ztrácím kamarády jen proto,že se nějakou dobu nedokážu smát jejich vtipům a sdílet jejich radost. Je toho na mě moc,cítím,že potřebuji pauzu. Potřebuji být sama. Je jedno,že v sobotu. Potřebuji. Pěkně dík za povahu nesnesitelného introverta.

Šťastný a veselý...

24. prosince 2007 v 1:13 | Electric.Doll |  Perem na zeď
....a všichni jsme v prdeli :D
Určitě jste si všimli,že právě máme zhruba hodinu 24.12. ...čili Štědrý den,pro méně chápající :)) Těšíte se ? Uff,upřímně já se letos hoodně těšim na to jídlo,že se zase konečně jednou luxusně přežeru a bude mi to úplně jedno :)) Pevně doufám,že se "Ježíšek" (tati,slyšíš mě?) smiluje a přinese mi vytoužený foťák... :)) Jelikož mi bylo řečeno,že jsem sprostá vyžírka,nevim nevim,jak to letos dopadne :))
Všimněte si,že se dostávám do nálady,tolik smajlíků není zvykem :))
Co dál říct ? Snad,že ještě ani nemám zabalený dárky a pro jednu kámošku nemám dárek vůbec :)) Letos to prostě nějak nešlo,do obchodů se vůbec nechtělo a nápady taky nebyly :)) Mno,nic...jistě,že se na večer těšim,ale přijde mi,že to zase celý přišlo nějak moc rychle. A taky rychle uteče...
Člověk se buhvíjak dlouho chystá,uklízí jak blázen...a nakonec...jeden večer a konec. A můžete čekat další rok...až se dobrovolně vystresujete kvůli tomu,že všechno není hotové.
No,neřešme to. Šťastný a veselý,hodně dárků...a taky tu pohodu...čili žádný hádky u večeře(mno,doufám,mami,že to vydržíš) :))

Úvodem...

23. prosince 2007 v 19:53 | Já(Electric.Doll) |  Blog
Áááá,další zbytečný blog o ničem. Jó,můžete si to říct,ale prostě to nezvrátíte. Je to tak,jsem tu,utekla jsem z estránek...a hodlám psát své výlevy na tento blog. Jestli vás takto zaměřené blogy už nebaví,není to moje starost. Blogový svět na blog.cz je plný blogů se skvělými bleskovkami,úžasnými soutěžemi o nejlepší blogísek a tak dál. Čili se můžete po libosti vyřádit,zasoutěžit...slintat nad fotkami Billíška z Tokio Hotel a postahovávat fotky žiletek.
Předně bych začala tím,že jsem v rámci možností dokonce normální člověk. Žiju hudbou,svou ironií,kamarády,blogem...a tak dál,vždyť to sami znáte. Rozhodně nejsem stylařka a nenávidím škatulkování. Takové to...tohle emo,tamto diskant,tamto punker...Lidi jsou lidi a je na nich krásná právě ta rozmanitost...když vidíte pochodující partu emařů,jejich osobnosti se dohromady možná slévají...ale člověk snad není jen ten xicht a to oblečení,které na sebe navěsí. Člověk je především to uvnitř...a to je osobnost...a pak je teprve možné najít tu rozmanitost. Nesnáším odsuzování lidí,co se "zaprodali" těmto stylům a dělení na pozéry. Na tomhle světě je snad místo pro každého člověka a každý má právo na to,vměstnat do přeplněného světa i tu svou ubohoučkou osobnost. A co je mi do toho,že se třeba oblíkám jako emo ? Já jsem já. A tak to zůstane.
Uff,promiňte za vyčerpávající úvod...
...ale je to vlastně docela všechno,co mě momentálně napadá :))
Je vám k něčemu to,že jste tu byli ?