Duben 2008

O5 Z5

27. dubna 2008 v 0:25 | Electric.Doll |  Perem na zeď
Tak jsem zpátky (titulek napoví :)). Vlastně mě ani nenapadá,co víc napsat do tohohle článku než tu první větu :)) Rozhodla jsem se,že to tu nenechám zhebnout (nikdy jsem to neměla v úmyslu :)),ale "zahálka" rovná se tady,na blogu,dobrovolné smrti :))
Dobře tedy,budu přinášet nekvalitní články,ale hlavně,že nějaké BUDU přinášet. Tohle je kus mýho života,tohle je jedna z mnoha mých závislostí,tohle je můj -jen můj- malý kousek v přeplněném internetovém světě. A pro mě přitom znamená celý vesmír :))
Sice vás to nezajímá,ale stejně si tu otázku položím a taky zodpovím :)) Jak se máš ? :D
Já dobře,já fajn,já skvěle :)) Jsem nemocná,ale to tak že nijak vážně :)) Jak krásné je,když vás okolí vidí pomalu s amputovanou nohou,nebo s polovinou těla v rakvi a vám ve své podstatě nic není :)) Čili se můžete oddávat slasti počítačových her,poslouchání muziky,čtení super knížky nebo projížďkama na kole (víme svoje,jak ty projížďky dokážou bejt neodolatelný,že by je člověk chtěl protáhnout do několika dalších životů minimálně :)) Pohoda a pohov od školy je to nejkrásnější co svět nabízí a výhled na volný čtvrtek příští týden mě nabíjí optimismem :))
Ale neodpustím si to...už aby byly prázdniny :P....připomínám si,že vlastně musim dopsat ty sešity :( Ójé,realita je krutá a nelítostná svině.
Šťastná,pořád stejně líná a "nemocná"
Electric.Doll....se vší láskou :P Pokoj Vám :P

I´m...

13. dubna 2008 v 21:22 | Electric.Doll |  Tužkou do hlíny
Tak jsi tady. Moje vylejvárna. Můj hrob.
je mi mizerně,přímo hrozně. všechno to staré je zpátky. zas tu sedím jako tehdy,poslouchám stejnou písničku (Play dead) a brečím. já si myslela,že už to nedokážu. myslela jsem si,že jsem silná a už nikdy kvůli klukovi neuroním ani slzu. asi jsem to hodně podcenila. dokážu ještě něco cítit,i když se to tak někdy nezdá. nejsem kus ledu,jak jsem si myslela.
za všechno můžu já. kdybych nebyla zbabělá,něco si udělám. mám pocit,že můj život teď postrádá smysl. za čím se ženu ? už nemám toho,kdo mi dával sílu. jsem sama. jako tehdy. někdo si nepřál,aby to vyšlo,já sama jsem tomu pomohla do hrobu taky. svou nezkrotnou blbostí. jsem zbabělá,sobecká,náladová mrcha. nezasloužím si nic,nic na tomhle světě.
krásně jsem si posrala ten svuj život. do háje odešli lidi,co me drželi. asi díky mě. já si jen nedokážu uvědomit,co jsem udělala. jsem....nebo spíš nejsem nic.
prokažte mi někdo tu laskavost a prožeňte mi kulku hlavou. jsem to já,ten starej člověk,prolezlej skrz naskrz pesimismem a nechutí. ta,co vysedává v rohu se sluchátky v uších. zas je tu. se mnou. a pak že...
ne,tohle je výbrek a naprosto nepodstatnej.
jsem taková...která nenachází slova hnusu,která by jí popsala.
jsem svrab.
já ho miluju. víc než koho jinýho. a proč...proč to sakra neumim dokázat ? odešel mi člověk,co mi ještě zbyl. tak teď jsem sama. jen já..a...
zab mě. kdybych nebyla tak zbabělá,udělám to sama. tak hrozně ráda bych se sjela.
ta,co si nezaslouží uznání,ta co není lidskou bytostí...
Electric.Doll
"I hear you breathe so far from here
I feel your touch so close and real " ♥
budeš tu se mnou ?
mám už opravdu jen tebe.
zase...

I´m invisible.

12. dubna 2008 v 21:16 | Electric.Doll |  Tužkou do hlíny
Jsem jak duch,co každej den projde kolem vás,dýchá vám za krk a vy to vnímáte,jako lehounký vánek,čechrající vaše vlasy. Jsem taková ta,co chodí s váma do třídy,ale vy si její přítomnost neuvědomujete a kolikrát jste upřímně překvapení,že tam je. Jsem taková ta,kterou vidíte,ale po jednom mrknutí oka se vám její obraz vymaže z paměti.
Jsem taková ta...jedna z těch,co by chtěli být víc než jsou. Krásné,úspěšné,oblíbené... a jsem jedna z těch,co má pocit,že je to přesně naopak. Vlastně to není jen pocit,ale jistota.
Jsem taková ta,jejíž osudy nehýbou světem a kterou nezná půlka města. Jsem taková ta,kterou nevidíte každý den na procházce s kamarády či se psem. Jsem taková ta,která zmizí za rohem a tím zmizí i z vašeho života. jsem taková ta,jejíž slova si nevryjete do paměti i kdyby byla sebelepší...jsem taková ta,kterou vidíte na icq,ale nikdy ji nenapíšete.
Jsem taková ta neviditelná.
Pouhý přelud,zdá se.
Existuji vůbec ?
We are the nobodies ,wanna be somebodies ...
... when we´re dead, they´ll know just who we are...


Nechápu...

12. dubna 2008 v 20:51 | Electric.Doll |  Tužkou do hlíny
Naštvaná. Zase,a zase si myslí,že na celej svět. Že se půlka světa spikla proti ní. Je sobecká,co ?
Proč na mě donáší ? Proč o mě roznáší ty lži ?
Co jsem jim kdy udělala ?
Proč si myslí,že mi tím třeba pomůžou ?
Proč si myslí,že si nedokážu řídit svůj život sama ?
A i kdyby je můj,jenom můj a já si ho můžu "zkazit" jak chci...
Jestli to má být pomoc,nejspíš nenacházím dostatečná slova díků a úplně přesně nechápu,o co se snaží...
Mám vás ráda...
A vy mě ?

Tak trochu na "zbytečno"

8. dubna 2008 v 21:43 | Electric.Doll |  Perem na zeď
Článek na nic,ale vyšší moc usoudila,že tu bude. Takže prosím.
Obávám se třídních schůzek příští úterý. Ani ne tak kvůli známkám,jako kvůli tomu,že se nebudou moc shodovat s tím,čím jsou krmeni moji živitelé doma,ale teď už asi nic moc nevymyslím. Pevně doufám,že mi nezatrhnou počítač nebo tak něco,protože by mě to asi zabilo...
Jinak mě nehorázně se*e samotné učení. Je ho dost a já nějak nevím,co si zítra můžu dovolit pos*at,protože ani jeden z dvou předmětů,ze kterých se píše neumím. Jo,je to schíza,nejradši bych se hodila marod a nepsala ani jedno. Uff,flákám se na počítači,úplně nanic a dlabu na to. Ale jo,jdu...a dám se do toho,i když mě to štve. A zejtra si přivstanu. Možná.
Vaše samozřejmě drahá a nevzdělaná,líná,nechápající a nerozumná
Electric.Doll ♥ :))

Běžně,zběžně...

6. dubna 2008 v 20:34 | Electric.Doll |  Perem na zeď
Dneska mám pocit,že prostě musím psát. O ničem.
Měla bych se učit do školy,ale koho to má zajímat ? Plácala jsem se u toho dneska celý den a nehodlám tomu věnovat i drahocenný večer...vím,že ráno zas budík prohodím oknem,vylezu pozdě z postele,nic nebudu stíhat,nebudu stačit hodit na xicht obličej...a podobně...a vím,že budu celej den ve škole na*raná,jako vždy,ale nemůžu nic dělat...hodit se marod...nebo něco podobnýho ? Ne..blíží se čtvrtletí a to si neříznu,potřebuju dobře přežít třídní schůzky a tak dál. Mimochodem,jsem se o nich ještě nezmínila...to má čas :))
Přála bych si jet na koncert Billy Talent. A možná se mi to splní. Pořád ještě nemám lístek,ale doma je dohodnuto a dovoleno,což je jeden podstatný krok k úspěchu. Sice na to praskne část mých úspor,ale co bych pro Bena neudělala,když nám slíbil ten samokoncert :D Těším se na něj...na ně :)) ...jak blázen :)) zase další koncert,na který se můžu těšit,další myšlenka,kterou se můžu živit :))
Vadí mi,že si nejspíš nebudu moct koupit na "netshopech" ty trička,nad kterými slintám,protože na ně prostě nebudu mít peníze. Ale oni jednou přijdou a já skoupím všechno :)) Štve mě,že mi tu leží otázky z bižule a já se do nich ještě nepustila,že tu tak leží ta literárka a nic. No,počítač je mor,nezbývá než zdrhnout :))
Musím si na sebe zanadávat,a vlastně...se pochválit za dodržení svých zásad :D Mohla jsem jít v sobotu "pařit"...ale nešla jsem,protože mě nepřitahuje odpornej diskantskej pajzl :D Chci jít do nějakýho slušnýho klubu,kde bude muzika,podobná té mé oblíbené a né té,kterou za boha nemůžu ani slyšet :)) Když tak o tom přemýšlím,stejně je nejhezčí sedět s mym pokladem a poslouchat naše společný oblíbence :)) Buhvíproč se těším,až bude teplo a budeme spolu hodně dlouho venku...daleko od všech a od všeho... A zbytek už není podstatný.
Electric.

Co asi ?

6. dubna 2008 v 19:26 | Electric.Doll |  Tužkou do hlíny
Myslím,že nastal čas,abych už zase něco napsala. tak jsem tady :))
Trochu jsem o sobě přemýšlela,protože mě k tomu donutily okolnosti. Já vím,že moje chování je hrozně proměnlivé a jsem strašně náladová,ale nedokážu se ovládnout. Přemýšlela jsem,čím to je...a možná jsem přišla na odpověď. Bojím se svých citů. tedy,hlavně toho,že se o nich někdo dozví a využije toho. I když vím,že on takový není,stejně to nedokážu. Přijít a říct,možná ano,ale ne se podle toho zachovat. Chci mu dát své srdce se vším všudy,ale nemůžu. tak ho má jen polovinu a polovinu si střežím já. jsem sobecká a snad se bojím...chci být nezávislá,volná,nevázaná a zároveň chci být s někým spojená víc než pár slovy.
Je to ve mě,nějaký blok nebo snad zábrana,z dřívějška. tehdy jsem zbrkle zavalila svými city člověka,kterému to bylo úplně jedno,jen se za začátku jinak tvářil. jednala jsem neuváženě,měla jsem počkat,ale neudělala jsem to. myslela jsem si,že jsem to všechno vzala úplně v pohodě,ale zůstalo mi potom tohle. nikomu nedám svoje srdce,nikomu nedovolím využít mých citů. jsem blázen,protože já vím,vlastně spíš doufám,že to jednou udělám taky tak...taky tak neuváženě a zbrkle,jen toho snad nechci litovat. rozlomila jsem srdce na dvě půlky a nevím,kde je ta druhá. ale co vím,že bych ho chtěla celé dát jen jednomu člověku na tomhle světě. který je vedle mě a je se mnou každý den. není mu jedno,co dělám,co si myslím...podporuje mě a dokáže mi zvednout náladu. taky bych chtěla umět ho takhle léčit,protože mám pocit,že ho spíš jen zraňuji.
je to tak. někdy mám pocit,že bych pukla přemírou emocí,někdy jsem zas prázdná jako vyfouknutý balónek. ale teď je to jinak. našla jsem anděla a myslím to vážně. je se mnou a ve mě a já mám pocit,jako by to pro mě bylo to pravé. a pak,že nejednám zbrkle...
S láskou,
pochybující a pochybná, Electric.Doll ♥
Je vám k něčemu to,že jste tu byli ?